Proces vidění se v období krátce po narození vyvíjí. Jedinec postupně získává prostorové vidění, učí se v kontaktu s předměty orientaci v prostoru, postupně mizí novorozenecká dalekozrakost. Při dalším růstu organismu roste také oko a s tím souvisí přirozená distribuce zrakových vad v populaci (část populace je krátkozraká, část dalekozraká, někdy se vyvine ještě kombinace s astigmatismem, zbývající část populace nepotřebuje brýlovou korekci žádnou). Důležité v průběhu růstu dítěte je podchytit případný výskyt šilhání, strabismu, kdy by mohlo dojít až k rozvoji tupozrakosti.