Slovník pojmů

Typ ultrazvuku, který emituje vlny o vysokých frekvencích. Užívá se pro odlišení zdravých a patologických struktur oka nebo pro měření délky očního bulbu.

Rozmazaná nebo zdeformovaná kvalita obrazu (vidění), která je důsledkem zhoršených vlastností optického aparátu (např. tvar, zakřivení, hustota).

Chirurgické odstranění části těla.

Chybění oční čočky.

Pocit, že stále vidím objekt, který již není v mém zorném poli (například po zavření očí).

Vrozená neschopnost rozeznávat barvy (barvoslepost).

Chirurgický zákrok používaný k léčbě mírných forem astigmatismu.

Schopnost oka zaostřit na různě vzdálené předměty. Tato schopnost je umožněna ohebností čočky, která mění svoji tloušťku.

Typ nervové buňky, který se nachází v sítnici (retině).

Slepota.

Tupozrakost. Snížená zraková ostrost při nepřítomné strukturální vadě oka.

Degenerace buněk ve žluté skvrně, v místě nejostřejšího vidění. Tato nemoc se typicky objevuje ve vyšším věku.

Odchlípení sítnice.

Informace o chorobách, které pacient v životě prodělal, o chorobách v jeho rodině a o jeho životních podmínkách.

Slabá stěna cévy, která způsobí její vyklenutí.

Vyšetření používané ke zobrazení cév v oční sítnici nebo duhovce.

Nezhoubný nádor tvořený malými cévami. Může být umístěn kdekoliv v těle. Pokud je uložen na sítnici, může způsobovat její odchlípení.

Stav, kdy na každém oku je jiná dioptrická mohutnost. Mírná anizometropie je u většiny lidí.

Latinský výraz pro „přední, uložený vpředu“.

Látky (např. některé vitamíny), které dokáží v organismu vychytávat a neutralizovat škodlivé kyslíkové radikály.

Asférická kontaktní čočka používaná u pacientů s astigmatismem nebo vysokým stupněm presbyopie.

Nerovnoměrné zakřivení rohovky, díky kterému se světelné paprsky vstupující do oka nesetkávají na sítnici v jediném ohnisku. Lidé se s astigmatismem často již narodí a tato vada se většinou nezhoršuje s věkem. Astigmatismus je často spojen s daleko- nebo krátkozrakostí.

Zmenšení nebo ztenčení původně zdravého a normálně vyvinutého orgánu.

Přístroj k měření počtu dioptrií.

Ultrazvukové vyšetření, během kterého se vlny odrážejí od očních tkání a optických struktur. Používá se ke zobrazení struktur, které není možné pozorovat přímo.

Schopnost rozlišovat barvy.

Skléra. Tuhá bílá vrstva obalující oční kouli.

Brýle, které v každé čočce obsahují dvě různé optické mohutnosti, zpravidla pro vidění na blízko a na dálku.

Schopnost zaostřit na sledovaný objekt oběma očima zároveň a vytvořit na sítnici z obou očí spojený jediný obraz. Špatné binokulární vidění mají obvykle malé děti. Dospělí s poruchou binokulárního vidění mají potíže s vnímáním hloubky a vzdálenosti předmětů.

Bakteriální zánět očního víčka.

Nadbytečná kůže na víčkách, většinou horních. Způsobuje pocit těžkých, unavených očí a odstraňuje se operačním zákrokem.

Chirurgický zákrok ke zlepšení vzhledu a funkce očních víček, používá se při blefarochalaze.

Násilné sevření očních víček, které pacient nemůže vůlí ovlivnit. Je způsobeno špatnou funkcí nervů, které ovládají oční svaly. V mírnější formě může způsobovat například „tiky“.

Choroidea. Vrstva obalující oční kouli, která je hustě prostoupena krevními kapilárami. Leží mezi bělimou a sítnicí.

Vysokoenergetický laser, který je možné použít k chirurgickým řezům. Dokáže vaporizovat (odpařovat) svrchní vrstvu kůže aniž by poškodil vrstvy ležící pod ní.

Speciální skla užívaná pro korekci astigmatismu.

Zánět slzného vaku.

Hypermetropie. Stav, kdy pacient vidí dobře na dálku, avšak špatně na blízko. Světelné paprsky se nesbíhají v ohnisku na sítnici, ale za sítnicí.

Závažná komplikace dlouhotrvajícího diabetu, kdy jsou postupně poškozovány jemné cévy v oční sítnici retině). Pokud se nemoc včas neléčí, může končit slepotou. Proto by všichni pacienti s diabetem (cukrovkou) měli podstupovat pravidelné vyšetření u očního lékaře.

Dvojité vidění. Situace, kdy se nám jediný objekt jeví jako dva.

Diplopie. Situace, kdy se nám jediný objekt jeví jako dva.

Dědičná onemocnění na rohovce.

Vrozená vada, kdy čočka zaujímá jiné místo v oku než normálně.

Vyvrácení okraje víčka od oka. Často způsobuje slzení a je možné jej operačně upravit.

Nepřítomnost žádné dioptrické vady. Ideální zraková ostrost.

Vtočení okraje víčka dovnitř, řasy jsou obráceny proti bulbu a dráždí spojivku a rohovku. Řeší se operačně.

Chirurgické vynětí oční koule z očnice například kvůli nemoci nebo vážnému poranění oka.

Zánětlivé onemocnění skléry (bělimy).

Vysokoenergetický laser, která se používá u zákroků PRK a LASIK. Odstraňuje přesnou vrstvu tkáně rohovky a tím dokáže upravit refrakční vady (krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus).

Posunutí oka v očnici směrem dopředu („vypoulení“ oka).

Nitrooční čočka, která se umisťuje dovnitř oka před vlastní čočku pacienta. Používá se při korekci vyšších dioptrických vad.

Odstranění šedého zákalu za pomoci ultrazvuku.

Bod ve zrakovém poli, na který obě oči zaostřují. Na sítnici se zobrazuje v místě žluté skvrny, kde je vidění nejostřejší.

Vyšetření používané ke zobrazení cév v sítnici a v duhovce. Fluorescenční barvivo se aplikuje injekčně do žíly na paži a odtud se dostává do krevního řečiště v oku.

Zvýšená citlivost na světlo. Světlo je vnímáno jako nepříjemné. Často je spojena s nadměrným slzením a může být způsobena zánětem duhovky nebo rohovky.

Žlutá skvrna. Místo nejostřejšího vidění na sítnici s největší hustotou čípků.

Oční pozadí. Část oka, kterou lékař vyšetřuje oftalmoskopem.

Zelený zákal. Poškození zrakového nervu, které může vést až ke slepotě. Často je způoben abnormálním zvýšením nitroočního tlaku.

Nejčastější forma zeleného zákalu. Komorový úhel a odtok nitrooční tekutiny není mechanicky blokován, přesto bývá často zvýšený nitrooční tlak a dochází k poškození zrakového nervu.

Méně častá forma zeleného zákalu. Komorový úhel a tím i odtok nitrooční tekutiny z oka je mechanicky blokován především duhovkou. Může se projevit jako akutní glaukomový záchvat se silnou bolestí a přechodnou ztrátou vidění.

Vyšetření komorového úhlu pomocí speciální kontaktní čočky, která se přikládá do oka po místním znecitlivění.

Výpadek vidění v jedné polovině zorného pole.

Krvácení.

Ječné zrno. Zánět žlázek umístěných při okraji řas.

Dalekozrakost. Stav, kdy pacient vidí dobře na dálku, avšak špatně na blízko. Světelné paprsky se nesbíhají v ohnisku na sítnici, ale za sítnicí.

Chalázie. Zánětlivé onemocnění žlázek na víčku. Může se spontánně vstřebat nebo je potřeba provést drobný chirurgický zákrok.

Zánětlivé onemocnění cévnatky a sítnice. Pozánětlivé změny na sítnici se projeví výpadky v zorném poli.

Cévnatka. Vrstva obalující oční kouli, která je hustě prostoupena krevními kapilárami. Leží mezi bělimou a sítnicí.

Latinský výraz pro „spodní, uložený dole“.

Zdravý, nepoškozený.

Nitrooční čočka. Plastová čočka, která může být chirurgicky vložena do oka. Může zcela nahradit původní čočku nebo být uložena před ni.

Zánětlivé onemocnění duhovky a řasnatého tělíska.

Na osvětlení nereagující zornice, která je stále stejně středně široká (například po úraze).

Duhovka.

Zánět duhovky.

Nedostatečné okysličení orgánů nebo tkání, které jsou tímto stavem poškozovány.

Šedý zákal. Zakalení normálně čiré čočky, často vznikající v pokročilejším věku. Většina lidí nad šedesát let má alespoň mírnou formu šedého zákalu. Řeší se operačním zákrokem.

Zánětlivé onemocnění rohovky, které může být způsobeno například infekcí, kontaktními čočkami, cizím tělesem v oku, příliš intenzivním světlem, nedostatkem vitamínu A, nedostatečným zvlhčením oka nebo alergií.

Zánět rohovky a spojivek.

Dědičné degenerativní onemocnění rohovky charakterizované všeobecným ztenčením a vyklenutím rohovky v jednom místě, které zhoršuje kvalitu vidění obvykle na obou očích.

Transplantační operační výkon, kdy se část zkalené rohovky nahrazuje štěpem ze zdravé rohovky.

Vyšetření povrchu rohovky, které poskytuje barevnou mapu znázorňující lomivost rohovky v jednotlivých oblastech.

Ve vztahu k oku je kolagen vláknitý protein uvnitř rohovky, který pomáhá udržovat její tvar. Některé nové laserové metody kolagenová vlákna zahřívají na vysokou teplotu, čímž mění tvar rohovky.

Vrozená vada oka vznikající poruchou uzávěru embryonální oční štěrbiny. Může postihovat duhovku, řasnaté tělísko, cévnatku a zrakový nerv nebo postihnout celé oko v rozsahu od sítnice až po okraj zornice.

Oblast v přední oční komoře, kudy odtéká z oka přebytečná nitrooční tekutina. Špatné utváření komorového úhlu může zapříčinit vznik zeleného zákalu.

Spojivka. Tenká blanka vystýlající vnitřní povrch očního víčka a pokrývající malou část skléry.

Zraková schopnost rozlišit detaily mezi objektem a jeho pozadí v závislosti na míře světelného kontrastu.

Koordinovaný pohyb obou očí, který umožňuje správné zobrazení sledovaného předmětu na stejném místě obou sítnic.

Výraz používaný pro metody, které mají za úkol odstranit dioptrickou vadu (brýle, kontaktní čočky, laserový zákrok).

Rohovka. Průhledná struktura pokrývající přední část oka.

Myopie. Stav, kdy pacient vidí dobře na blízko, avšak špatně na dálku. Světelné paprsky se nesbíhají v ohnisku na sítnici, ale před sítnicí.

Zákrok, který má za úkol snížit produkci nitrooční tekutiny. Spočívá v destrukci části řasnatého tělíska, kde se nitrooční tekutina tvoří.

Neschopnost úplně zavřít oko. Vzniká například při obrně lícního nervu a je při něm důležité chránit oko před vyschnutím.

Slzný.

Technika laserové refrakční chirurgie, kdy se rohovka modeluje excimerovým laserem pod epiteliálním lalokem.

Zkratka z anglických slov Light Amplification by Simulated Emission of Radiation. Úzký svazek paprsků o vysoké intenzitě, který má v dneším očním lékařství (a nejen v něm) velmi široké použití. Známe různé druhy laserů (excimerový, erbiový, holmiový apod.), které se používají k různým účelům.

V současnosti nejpoužívanější metoda laserové refrakční chirurgie. Chlopeň svrchní rohovkové tkáně je odklopena, aby se laserem mohla seříznou hlouběji uložená rohovková tkáň.

Latinský výraz pro „postranní, uložený na boku“.

Vynětí čočky z oka.

Fovea. Místo na sítnici, kde je největší hustota čípků. Místo nejostřejšího vidění.

Žlutá skvrna. Fovea. Místo na sítnici, kde je největší hustota čípků. Místo nejostřejšího vidění.

Degenerace fotoreceptorů v místě nejostřejšího vidění na sítnici. Tato nemoc se typicky objevuje ve vyšším věku.

Latinský výraz pro „prostřední, uložený ve středu“.

Černý pigment (barvivo) uložený v buňkách pigmentového epitelu, který umožňuje pohlcovat světelné paprsky.

Dědičná vada, kdy jsou oční čočky menší a obvykle také více zakulacené. Často na jejím základě vzniká sekundárně zelený zákal.

Vrozený zmenšený oční bulbus.

Zúžení zorniček. Jejím opakem je mydriáza, rozšíření zorniček.

Brýle nebo kontaktní čočky, které umožňují zaostřovat na předměty v různých vzdálenostech. Bifokální čočky mají dvě vzdálenosti, na dálku a na blízko, trifokální mají tři různé vzdálenosti ohniska – na blízko, na dálku a na střední vzdálenost. Nejnovější čočky nabízejí kontinuální spektrum zaostření od spodního až po horní okraj čočky.

Rozšíření zorniček. Jejím opakem je mióza, zúžení zorniček.

Krátkozraký člověk. Jeho opakem je hypermetrop, dalekozraký člověk.

Krátkozrakost. Stav, kdy pacient vidí dobře na blízko, avšak špatně na dálku. Světelné paprsky se nesbíhají v ohnisku na sítnici, ale před sítnicí.

Latinský výraz pro tu část zorného pole, která je umístěna blíže našemu nosu.

Odumírání tkáně nebo orgánu z důvodu nejrůznějšího poškození.

Zánět nervu.

Plastová čočka, která může být chirurgicky vložena do oka. Může zcela nahradit původní čočku nebo být uložena před ni.

Tlak uvnitř oka, který je určován množstvím nitrooční tekutiny, která je v oku obsažena.

Nechtěný a rytmický pohyb očí ze strany na stranu. Běžně vzniká například při jízdě na kolotoči, jinak je známkou nervového onemocnění.

Přístroj, který umožňuje velmi podrobné vyšetření sítnice.

Stav, kdy je zvýšený nitrooční tlak, ale nemusí to ještě znamenat zelený zákal (poškození zrakového nervu).

Amoce sítnice. Stav, kdy se smyslový epitel sítnice odchlipuje od pigmentového epitelu. Závažný stav se musí včas řešit operací, jinak může končit úplnou slepotou.

Oční lékař.

Oční lékařství. Medicínský obor zabývající se lidským okem, zrakem a chorobami s tím souvisejícími.

Přístroj, který se používá k vyšetření očního pozadí.

Týkající se oka, mající souvislost s okem.

Oblast rohovky, ve které dochází ke změně jejího zakřivení.

Také zvaný „papila optického nervu“. Kruhovitá oblast na očním pozadí, kde optický (zrakový) nerv vstupuje do sítnice. Toto místo neobsahuje žádné fotoreceptory, proto se také nazývá „slepá skvrna“.

Nerv spojující oko s mozkovým zrakovým centrem. Přenáší do mozku impulsy tvořené v sítnici. Degenerace části optického nervu je podstatou onemocnění zeleným zákalem.

Nelékařský obor zabývající se vyšetřováním oka, měřením zraku a předepisováním korekčních pomůcek (brýle, kontaktní čočky).

Odborník v optometrii, nemá lékařské vzdělání.

Latinský výraz pro „očnici“.

Ultrazvuková metoda užívaná pro určení tloušťky rohovky. Důležité vyšetření v laserové léčbě refrakčních vad.

Také zvaná „optický disk“. Kruhovitá oblast na očním pozadí, kde optický (zrakový) nerv vstupuje do sítnice. Toto místo neobsahuje žádné fotoreceptory, proto se také nazývá „slepá skvrna“.

Operace nazývaná podle místa, kterým vstupuje chirurg do sklivcové dutiny. Touto metodou se operují především onemocnění sklivce a sítnice.

Latinský výraz pro „proděravění“.

Postranní vidění. Vnímání předmětů, které neleží ve směru našeho pohledu.

Metoda, pomocí které se vyšetřuje rozsah periferního vidění.

Způsob léčení tupozrakosti u dětí. Může spočívat například v zakrytí dobře vidícího oka, aby se tupozraké oko donutilo přijímat více zrakových podnětů.

Brýlové čočky (u slunečních brýlí), které chrání oko před UV zářením a zároveň dokáží redukovat rušivé odlesky a odrazy světla. Proto umožňují ostřejší vnímání barev a lepší vidění ve slunečních brýlích.

Latinský výraz pro „zadní, uložený vzadu“.

Vetchozrakost. Zhoršení schopnosti čočky akomodovat, které obvykle přichází s věkem. Důsledkem je špatné vidění do blízka.

Jedna z metod laserové refrakční chirurgie. Její podstatou je odstranění centrální části rohovky.

Chirurgická technika užívaná v léčbě šedého zákalu spočívá v cirkulárním otevření přední plochy pouzdra, které obsahuje oční čočku.

Přední třetina oka, která zahrnuje rohovku, přední oční komoru, duhovku a ciliární tělísko.

Tkáň spojivky přerůstající přes rohovku. V některých případech je možné chirurgické řešení.

Pokles horního očního víčka. Může být vrozená nebo způsobená nedostatečnou funkcí svalu, který víčko udržuje v patřičné pozici.

Zornice. Její rozšíření nebo naopak zúžení reguluje množství světelných paprsků, které vstoupí dovnitř do oka.

Poměr celkové lomivosti všech lomných prostředí oka k délce oční koule. Pokud je refrakce ideální (oko bez dioptrické vady), leží sítnice v ohnisku optického systému.

Oční chirurgie, která má za úkol korigovat dioptrické vady buď pomocí změny tvaru a tloušťky rohovky nebo pomocí nitroočních čoček implantovaných dovnitř do oka.

Optická vada oka, která způsobí, že světelné paprsky vstupující do oka se spojují před sítnicí (krátkozrakost), za sítnicí (dalekozrakost) nebo na několika různých místech sítnice (astigmatismus). Výsledkem těchto stavů je snížená ostrost vidění.

Zařízení, pomocí kterého se měří refrakční vady oka.

Sítnice. Vrstva nervových buněk, která vystýlá dvě zadní třetin oka. Retina přeměňuje obraz do elektrických signálů, které putují optickým nervem do zrakového centra v mozku.

Dědičná degenerace sítnice. Objevuje s ena obou očích. Začíná, obvykle již v dětství, šeroslepostí, následují výpadky v zorném poli a nakonec úplná slepota.

Často dědičný zhoubný nitrooční nádor, který vzniká z buněk retiny (sítnice). Pokud se neléčí (vyjmutím oka), končí smrtelně.

Chorobné změny na sítnici a jejích cévách, které souvisí s jiným celkovým onemocněním (vysoký krevní tlak, diabetes).

Způsob uzávěru trhliny v sítnici vytvořením chorioretinální jizvy.

Degenerativní onemocnění sítnice charakterizované rozštěpem části sítnice.

Zrakový pigment obsažený v tyčinkách.

Chirurgická metoda pro léčbu refrakčních vad, kde se provádí cirkulární naříznutí periferní části rohovky.

Kornea. Průhledná struktura pokrývající přední část oka.

Vzácné dědičné onemocnění, které je charakterizované ukládáním abnormálního materiálu v rohovkové tkáni. To se může projevit až později v průběhu života a způsobí zakalení rohovky.

Defekt na povrchu rohovky, obdobný zranění nebo vředu na kůži. Rohovkový vřed může být způsobený zraněním, drážděním řasami, vyschnutím oka nebo infekcí.

Rychlé a vůlí neovlivnitelné pohyby oka o minimálním rozsahu.

Vrozená vada oční čočky, při které jsou čočky více kulovité než obvykle. Často jsou také menší a mohou způsobovat vznik sekundárního zeleného zákalu.

Nazývá se také Sjogrenův syndrom. Onemocnění žláz a dalších tkání v těle, které se obvykle projevuje nemocemi pojivové tkáně a suchem v ústech a očích.

Retina. Vrstva nervových buněk, která vystýlá dvě zadní třetin oka. Retina přeměňuje obraz do elektrických signálů, které putují optickým nervem do zrakového centra v mozku.

Nazývá se také „sicca syndrom“. Onemocnění žláz a dalších tkání v těle, které se obvykle projevuje nemocemi pojivové tkáně a suchem v ústech a očích.

Bělima. Tuhá bílá vrstva obalující oční kouli.

Drobné částečky uvnitř sklivce. Člověk je vnímá jako malé stíny, které se pohybují v jeho zorném poli spolu s pohyby oka a které nelze odstranit mrkáním.

Čirá rossolovitá hmota, která vyplňuje větší část očního bulbu.

Výpadek nebo zastínění v zorném poli.

Podstatné snížení zrakové ostrosti na obou očích.

Také zvaná „optický disk“ nebo „papila optického nervu“. Kruhovitá oblast na očním pozadí, kde optický (zrakový) nerv vstupuje do sítnice. Toto místo neobsahuje žádné fotoreceptory.

Tabule s písmeny nebo symboly různých standardizovaných velikostí, na kterých se vyšetřuje zraková ostrost.

Šilhání.

Vnitřní vrstva rohovky.

Krvácení pod spojivku.

Stav způsobený sníženou produkcí nebo špatným složením slz. Projevuje se zčervenáním, otokem a podrážděním postiženého oka. Většinou se upraví při použití „umělých slz“.

Latinský název pro „horní, umístěný nahoře“.

Katarakta. Zakalení normálně čiré čočky, často vznikající v pokročilejším věku. Většina lidí nad šedesát let má alespoň mírnou formu šedého zákalu. Řeší se operačním zákrokem.

Mikroskop používaný k vyšetření především předního, ale i zadního segmentu oka.

Latinský název pro tu část zorného pole, která je umístěna blíže našim spánkům.

Zařízení pro měření tlaku. V oftalmologii se jím měří tlak nitrooční.

Měření nitroočního tlaku.

Zařízení pro vyšetření povrchu rohovky. Poskytuje barevnou mapu znázorňující lomivost rohovky v jednotlivých oblastech.

Jeden z typů operace zeleného zákalu. Má za úkol zlepšit odtok nitrooční tekutiny a tím snížit nitrooční tlak.

Infekční onemocnění oka způsobené mikroorganismem Chlamydia trachomatis. Neléčené může vést až ke slepotě.

Transplantační operační výkon, kdy se část zkalené rohovky nahrazuje štěpem ze zdravé rohovky. Nazývá se také keratoplastika.

Amblyopie. Snížená zraková ostrost při nepřítomné strukturální vadě oka.

Vyšetření, které má v medicíně široké použití, se užívá také v očním lékařství. Ultrazvukový přístroj vysílá do oka vlny, které se v různé míře odráží od jednotlivých očních struktur. To umožňuje vyšetřit jednotlivé tkáně uvnitř oka a rozeznat chorobné stavy.

Střední vrstva oční koule s četnými cévami. Má tři složky: cévnatku, řasnaté tělísko a duhovku.

Zánětlivé onemocnění uveálního traktu: cévnatky, řasnatého tělíska a duhovky. Nejčastější příznaky jsou bolest oka, citlivost na světlo, zhoršené vidění, slzení a zčervenání oka.

Prorůstání drobných cév do původně bezcévné rohovky, což zhoršuje její propustnost pro světelné paprsky.

Presbyopie. Zhoršení schopnosti čočky akomodovat, které obvykle přichází s věkem. Důsledkem je špatné vidění do blízka.

Odstranění sklivcové hmoty z oční koule a jeho nahrazení například plynem nebo silikonovým olejem.

Zraková ostrost.

Degenerace buněk ve žluté skvrně, v místě nejostřejšího vidění. Tato nemoc se typicky objevuje ve vyšším věku.

Žlutavé ložisko na očním víčku, známka zvýšené hladiny cholesterolu v krvi.

Laserový zákrok, který je někdy nutné provést po chirurgickém řešení šedého zákalu. Během operace šedého zákalu se odtsraňuje přední část pouzdra, ve kterém je umístěna čočka, zadní část se obvykle ponechává. Pokud se zadní část pouzdra zakalí, je také nutné ji odstranit.

Glaukom. Poškození zrakového nervu, které může vést až ke slepotě. Často je způoben abnormálním zvýšením nitroočního tlaku.

Průběh nervových spojení, skrze která probíhají zrakové impulsy ze sítnice do zrakového centra v mozkové kůře.

Vizus. Rozlišovací schopnost oka neboli nejmenší vzdálenost dvou bodů v prostoru, které je ještě oko na určitou vzdálenost schopno rozlišit.

Část prostoru, který je oko schopno vnímat (periferním viděním), pokud se dívá přímo před sebe.

Uvea. Střední vrstva oční koule s četnými cévami. Má tři složky: cévnatku, řasnaté tělísko a duhovku.

Nazývaná také makula nebo fovea. Místo na sítnici, kde je největší hustota čípků. Místo nejostřejšího vidění.