29. 11. 2007
Každý, kdo občas navštíví očního lékaře, určitě zažil nepříjemnou proceduru, při které mu lékař nebo asistent do oka prudce vyfoukl proud vzduchu. Tento proud vzduchu vylétl ze speciálního přístroje nazývaného bezkontaktní tonometr.
Každý, kdo občas navštíví očního lékaře, určitě zažil nepříjemnou proceduru, při které mu lékař nebo asistent do oka prudce vyfoukl proud vzduchu. Tento proud vzduchu vylétl ze speciálního přístroje nazývaného bezkontaktní tonometr a jeho úkolem bylo změřit tlak uvnitř našeho oka. Proč je to nutné?
Nitrooční tlak je stejně důležitý jako ten krevní
Měření krevního tlaku známe všichni a všichni také dobře víme, proč je důležité. Případná hypertenze může poškodit naše cévy, které pak snadněji podléhají ateroskleróze, nebo dokonce praskají a způsobují mozkovou mrtvici. S vysokým nitroočním tlakem je to podobné. Pokud je mírně zvýšený po dlouhou dobu, nenápadně poškozuje všechny struktury uvnitř oka. Především papilu zrakového nervu, která pozvolna degeneruje a zrak nemocného člověka se velmi nenápadně zhoršuje. Takový člověk po dlouhou dobu nemusí mít vůbec žádné podezření, že se v jeho oku odehrává nebezpečný proces.
Pokud se však nitrooční tlak zvýší náhle na extrémně vysoké hodnoty, nelze si toho nevšimnout. Takzvaný glaukomový záchvat se ohlásí především palčivou bolestí, která někdy bývá tak silná, že si postižený vůbec neuvědomuje, že bolest vychází z oka. Bolest je doprovázena zvracením, poruchami vidění nebo i úplnou ztrátou zraku. Po včasném lékařském zákroku se však stav obvykle upraví a obecně platí, že náhlé a nepřehlédnutelné zvýšení nitroočního tlaku není tak nebezpečné jako pomalé a plíživé poškozování zraku nenápadně probíhajícím zeleným zákalem.
Závaží v oku
Přestože se někteří lidé měření nitroočního tlaku obávají a prudké vyfouknutí vzduchu do oka je jim nepříjemné, patrně by se na celou věc dívali jinak, kdyby věděli, jak se nitrooční tlak měřil dříve. Do otevřeného oka pacienta se tehdy přiložilo malé závažíčko zavěšené na pružině. Podle protažení pružiny bylo možné určit, jak velký odpor klade oko závažíčku, a tedy jaký je tlak uvnitř oka. Dnes se tato metoda používá již zřídka a vyšetřované oko se nejdříve umrtví anestetickými kapkami.
Až příště půjdete k lékaři s obavami z prudkého fouknutí do očí, zkuste si představit časy, kdy se lidem v ordinaci vkládalo do očí kovové závaží. Pravděpodobně můžeme být rádi, že jsme se nenarodili o několik desítek let dříve.
(vek)
